Inteligentní kamerové systémy, které samy vyhodnocují situace a vyvolávají poplachy. Automatizace řady činností ostrahy. Řízení všech zabezpečovacích technologií centrálním informačním systémem. Pečlivé řízení přístupu k obrazu z kamer a dalším citlivým informacím. Tak by se daly shrnout hlavní rysy současných bezpečnostních řešení.

Možná si tu scénu z bondovky Zítřek nikdy neumírá vybavíte. Zločinný magnát v podání Jonathana Pryceho se během porady se svými kumpány v podstatě náhodou podívá na obrazovku, na kterou se promítá záznam z bezpečnostní kamery. Má štěstí. Zrovna v tu chvíli před kamerou probíhá čínská agentka. „Za co vás platím!,“ rozkřikne se zlosyn. „Když je tu ona, je tu i Bond!“

Ani agent 007 by neproklouzl

Vzhledem ke skutečnému vývoji technologií působí taková scéna stejně směšně jako monochromatické monitory na kosmické lodi budoucnosti v prvním díle Vetřelce. Kdyby byl magnátův neviditelný bojový koráb vybaven aspoň na takové úrovni, jako dnešní pokročilejší banky, univerzity či průmyslové celky (nemluvíme o vojenských základnách nebo jaderných elektrárnách), vypadal by poplach úplně jinak. Kamera by zachytila pohyb, informační systém podle velikosti objektu vyhodnotil, že se může jednat o člověka (nechceme přece, aby poplach spouštěl každý racek) a další systém provedl porovnání s údajem ze vstupní kontroly, takže by okamžitě věděl, že nikdo z posádky se momentálně nenachází ve střežené oblasti. Během několika sekund by se automaticky spustil poplach a koordinátorům na velínu by byl na obrazovku předáván vždy obraz z té kamery, v jejímž dosahu se agent 007 nachází.

Kdyby byl zlosyn technicky pokročilejší, Bond se svou kolegyní k jeho plavidlu vůbec nedokázali přiblížit. Tak například širokopásmové radary, které v současné době nasazujeme pro jednoho zahraničního zákazníka, dokáží zachytit i plavce na vodní hladině. Po zjištění potenciálního narušitele systém namíří na podezřelé místo dvojici kamer (běžnou optickou i infračervenou) a pohyb narušitele je automaticky sledován. Dvojici agentů na gumovém plavidle by čekalo nepříjemné přivítání.

Střežení prostor i plynulosti provozu

Takový je převládající trend posledních let, který byl naposledy potvrzen před pár týdny na veletrhu bezpečnostních technologií v Essenu, kam se sjela světová špička oboru. Je-li možné vyzdvihnout jen jednu záležitost, kolem níž se podniková bezpečnost stále častěji točí, pak jsou to právě tzv. „analýzy a detekce v obraze“. Už se nepředpokládá, že ochranka dokáže sledovat desítky nebo stovky kamer a že si všimne případného narušení. Místo toho je nasazen chytrý systém, který v obraze z kamer dokáže rozpoznat člověka, osobní automobil, dodávku, balík, zvíře nebo cokoliv jiného, na co je nastaven. Důvodem nemusí být jen ochrana proti vloupání či přepadení ale i řešení běžných provozních stavů. Systém může stejně dobře vyhodnocovat, že u stroje dochází zásoba materiálu nebo že hromada výrobků je už tak vysoká, že je třeba část rychle odvézt. Třeba v tunelech nově otevřeného Pražského dálničního okruhu, kde je takový inteligentní systém instalován, řeší systém nejen bezpečnost, ale také plynulost provozu.

Bezpečnostní systémy dokáží nejen rozpoznávat objekty v obraze, ale také vyhodnocovat změny. Zmizela bedna, která tu ještě před minutou byla a která podle údajů z logistického systému neměla být dnes odvážena? V takovém případě stačí několik sekund k upozornění bezpečnostního personálu u brány. Vyhodnocují se i situace jako příliš dlouhá fronta, pád člověka, odhození zavazadla apod. – to všechno může být důvodem, proč vyburcovat ochranku. Není divu, že se mění i role firem, které taková řešení nasazují – tam, kde ještě před třemi čtyřmi lety stačilo namontovat kamery, tam dnes přicházejí konzultanti, kteří se zákazníkem debatují o nejrůznějších událostech, jaké mohou nastat a jak je řešit. A stejně jako ekonomické systémy vycházejí z optimální podoby určitých procesů (nejlepší praktiky), bezpečnostní systémy pracují s podobnými nejlepšími praktikami – na jaké události se připravovat a jak na ně případně reagovat.

Střežení bez narušení soukromí

I pro lidi působící v oboru je někdy až udivující, jak rychle se rozšiřují možnosti běžně dostupných komerčních produktů. Jestliže ještě před pár lety spouštěly systémy falešný poplach pokaždé, když před kamerou proběhlo zvíře, dnes dokáží rozlišit kočku od narušitele zcela spolehlivě. Dokonce i od takového narušitele, který se krčí nebo pokouší plížit. K tomu přibývají funkce jako čtení poznávacích značek na automobilech nebo rozlišování obličejů. Záběry z bezpečnostních kamer jsou tak porovnávány s databází příliš agresivních fotbalových fanoušků či třeba nežádoucích návštěvníků… a na louisianské univerzitě, v jejímž areálu bydlí 5000 studentů, systém kontroluje, zda jste osoba, která do konkrétní budovy patří. Takové technologie, které byly ještě donedávna exkluzivní těžko dostupnou záležitostí, se nasazují stále častěji.

Rozpoznávání v obraze spolu s centralizací dohledu nemusí vést ke ztrátě soukromí, ale naopak soukromí chrání. K tradičním bezpečnostním řešením patřilo i to, že k záběrům z kamer měli v podstatě nekontrolovaný přístup všichni pracovníci ochranky, vrátní a mnozí další. Centrální řízení umožňuje pečlivě nastavit přístupy, včetně toho, že obraz z některých kamer bude zpřístupněn pouze tehdy, pokud systém vyhodnotí situaci jako narušení bezpečnosti, nebo zpětně při vyšetřování určité události.

Práce pro podnikovou informatiku

Je-li prvním dlouhodobým trendem automatická identifikace objektů a situací, je druhým takovým trendem integrace technologií. Pokud čidlo zachytí zvuk o frekvenci odpovídající tříštění skla, systém nejen, že upozorní ochranku, ale také jí poskytne obraz z nejbližší kamery nebo informaci, že právě došlo k poškození této kamery. Obranná akce může začít. Podobně jsou propojovány body ze vstupních kontrol, požárních hlásičů či dalších systémů a detektorů.

Třetím trendem je spojování bezpečnostních technologií a informačních systémů, které jsme již zmínili. Kamerový systém se čtením poznávacích značek vozidel může být propojen se systémem pro správu vozového parku. Systém, který kontroluje sklady, může být propojen s objednávkovým systémem. Možností je nepřeberně. Sbližování má i technologický základ – řada bezpečnostních zařízení komunikuje na protokolu IP (Internet Protokol - běžná norma pro propojení počítačů a digitálních telefonů), využívá běžné datové sítě, vyhodnocovací systémy běží na unixových nebo windowsovských serverech a v běžných osobních počítačích. Různá bezpečnostní zařízení se tak postupně stávají jednou z položek, které má na starosti správce podnikové informatiky.

Konec nočních vrátných?

Na závěr to nejdůležitější. Technologické změny také radikálně mění způsob práce podnikového bezpečnostního personálu. Obraz důchodce, který civí do obrazovek a každých 30 minut obejde areál, postupně mizí a za pár let se s ním nesetkáme již vůbec. Ochranka současnosti a budoucnosti, to jsou především vycvičení chlapi, kteří čekají na poplach a poté vyrážejí do akce. A protože vyráží jen tam, kde je jich opravdu zapotřebí, mohou obsáhnout větší areály nebo více objektů. Takže výsledkem změny není jen snížení personálních nákladů, ale zároveň také posílení bezpečnosti!!! A o to jde především.

Josef Sikyta

Otištěno v časopise Biz, 3/2010